22.3.
2013 K zubaři za trest, aneb rodiče a děti
Kategorie: Dětský chrup
autor: MDDr. Adam Šíma, komentářů: 0
Ošetřování dětí je téměř vždy zážitek k nezaplacení. Pominu-li, že pojišťovna za výkony u dětí neplatí skoro nic a ze strany smluvního zubaře se jedná spíše o charitu a trénink vlastních nervů, představují kromě samotných dětí a jejich problematických mléčných zubů specifický faktor i rodiče.
Rodiče se na každém z nás nevratně podepsali. Z někoho vychovali sportovce, z jiného hudebníka a z dalšího nenapravitelného nečističe zubů, čili prasátko. Nečistící dítě pozoruje zubní kartáček v rukou kamarádů a dochází mu, že nedělá něco důležitého. A jelikož dítě už z pohádek ví, že po zločinu následuje trest, mění se zubař v jeho vykonavatele.
Dovléci zejména předškolní dítě na preventivní prohlídku je úkol hodný antického hrdiny, do nichž mají – přiznejme si – tatínkové zpravidla daleko. Vřeštící dítě mířící na vyšetření o sobě zpravidla dává vědět už z daleka a rodiče přicházejí do čekárny již vytočení, v čemž mají před zubním lékařem pár minut náskok. Dítko mrskající se na křesle, rozhazující ručičkami, a nožičkami, vzpupně kousající a to celé za doprovodu řevu tříčárkovaného C, toť obvyklý obrázek zubních ordinací.
Dítě není hloupé. Poslouchá lidi kolem sebe a mezi bolest a zubaře položí rovnítko. Jdete-li se svým potomkem k zubaři, nikdy neříkejte, že „pan doktor nebude nic dělat“, když to opravdu nevíte. Budete-li dítěti tvrdit něco, co zubní lékař nedodrží, bude zubař za zloducha, ale ne svou vinou. Už jen tímto momentem bude veškerá lékařova snaha o vybudování elementární důvěry mezi jím a dítětem podkopána.
Další oblíbenou větou některých rodičů je zubařem rovnou strašit nebo vyhrožovat. Mezi oblíbené věty na pěst patří například „když budeš zlobit, půjdeš k zubaři“, nebo ještě lépe „čím víc se budeš prát, tím víc to bude bolet“. Nejenže je pak pro lékaře téměř nemožné donutit dítě byť jen otevřít ústa, o provední jakéhokoliv zákroku ani nemluvě, ale dítě je jedinou návštěvou poznamenané na celý život. Je třeba říkat, kdo za to může?
Objednáte-li svého potomka na prohlídku, začněte zvykací návštěvou, kdy se dítě rozkouká v čekárně i ordinaci, pozná s lékařem i sestřičkou a teprve v dalším termínu provádíme případné ošetření. Na návštěvu dítě připravujte dopředu a nenápadně, například běžnou domácí konverzací, kde si vykládáte (jakkoliv pravděpodobně smyšlené) veselé historky od zubaře a že „všechno bylo naprosto v pohodě“. Právě tato nenásilná forma vymývání mozků od raného věku je nejúčinnější.
Takže milí rodičové, pamatujte – strašáka dělejte z praktického lékaře, ale ne ze zubaře!
