5.6.
2013 Krematorní amalgámové blues
Kategorie: Trendy
autor: MDDr. Adam Šíma, komentářů: 0
Evergreenem (či spíše everblackem) zubního lékařství je už skoro 200 let amalgám. Z kdysi revolučního materiálu se stal symbol vyřazení zubní péče hrazené pojišťovnou a díky socialistické péči se ze slovního spojení „amalgám na pojišťovnu“ stal strašák nadepisující náhrobek označující místo, kde spočívá kvalitní stomatologie. Aby toho nebylo málo, regulují národní legislativy zemí na dalekém severu nebo dalekém západě (tedy daleko od nás) samotné použití amalgámu.
Amalgám je jak známo studená slitina stříbra a rtuti. Dále obsahuje i další kovy, například měď. Ačkoliv se amalgám používá již téměř dvě století, zůstává základní složení stejné a přídavkem či omezením kovových přísad měníme materiálové vlastnosti. Položme si nyní jen takovou filozofickou otázku, zda bychom chtěli, aby naše srdce po infarktu dostalo bypass z materiálu vzniklého v době narození Františka Josefa I.
Čím lepší amalgám, tím vyšší cena. Dávkovaný a v kapsli připravený dražší amalgám, ze kterého se neodpařuje volná rtuť, tak logicky stojí víc než hromádka stříbra, do které od oka nalijete „přiměřeně“ rtuti. Nezreagovaná rtuť se u těchto „volně ložených“ amalgámů uvolňuje do těla, odpařuje se v ordinaci a Evropská komise šediví hrůzou. Takhle primitivně snad už ale čeští zubaři nepracují a i plomby z lepšího amalgámu se tak staly doplatkovou realitou. Legislativní restrikce jsou ale neúprosné a třeba k amalgámu „vyráběnému“ ve Švédsku se rtuť přidává až v Čechách. Kde tedy končí zdravý rozum a začíná byrokratická panika? Popravdě řečeno, ono to s tím uvolňováním rtuti nebude tak žhavé. Jak již opakovaně padlo, běhají po světě lidi s amalgámem skoro dvě stě let a nikdo nepřekračujeme na chodníku mrtvoly lidí zhynuvších na otravu rtutí, což je vzhledem k megatuně amalgámu v ústech českého národa s podivem. Vyšší koncentrace rtuti se tak dá zjistit především v blízkosti krematorií. Nedošlo-li by vám hned odkud, pak odkazuji na střední školu a sublimaci rtuti při zvýšené teplotě…
Osobně proti amalgámu zhola nic nemám. Kvalitní amalgám vydrží velmi velmi dlouho, stejně jako správně zhotovená fotokompozitní výplň. Na zadních zubech nás tolik netrápí estetika, alergiků na stříbro moc není, výplň jde hezky modelovat. Proč se tedy řada zubařů amalgámu brání? Jde vysloveně jen o fyzikální vlastnosti materiálu.
Obr. 1 a 2 Praskliny mezi hrbolky zubů u příliš rozsáhlých amalgámových výplní
Zásadní negativní vlastností amalgámu je koroze. Jako snad každý kov uložený ve vlhku a teple amalgám rezne a zvětšuje svůj objem. Co se stane se zubem, který v sobě má kus kovu zvětšujícího objem, je nasnadě – praskne. Amalgám tak nelze použít do zubů příliš zničených a oslabených kazem. Hodí se jen na malé defekty. Aby ale v zubu vůbec držel, že třeba pro něj vyvrtat mnohem větší díru, než která už vznikla. U amalgámu se totiž „díra“ přizpůsobuje materiálu, kdežto u kompozitních výplní se materiál přizpůsobuje už existující „díře“ a šetří zub. Toto jsou dvě základní vady amalgámu, kvůli kterým se řada poctivých a do budoucna hledících zubařů bude snažit vám amalgám rozmluvit. Navíc všechny technologie budoucnosti, ke kterým celá stomatologie nezvratně tíhne, jsou a budou založeny na materiálech kompozitních. Koneckonců, když mohou být z kompozitních plastů letadla, proč ne zubní výplně?
Obr. 3 a 4 Zvětšení objemu amalgámu
