8.4.
2013 Můstek vs. implantát
Kategorie: Implantáty
autor: MDDr. Adam Šíma, komentářů: 0
Chybějící zub nebo několik zubů narušující celistvost chrupu, to je každodenní realita v ordinaci zubního lékaře. Někdo si na mezeru sám stěžuje a rád by ztracený zub nahradil, jiným pacientům na druhou stranu přerušený zubní oblouk vůbec nevadí. Proč je ale z dlouhodobého pohledu chybějící zub problém?
Zuby nejsou pevně srostlé s kostí, ale mohou se pohybovat, na čemž je postavená celá ortodoncie. Přijdeme-li o zub, začnou se zuby za ním sklánět do vniklé mezery. Rovněž protilehlý zub v druhé čelisti už nemá na co nakusovat a v touze nalézt skusový kontakt se začne posouvat ven z kosti. Právě takto změněné polohy zubů mohou značně komplikovat jejich případné ošetřování. Abychom pohybu zubů sousedících s mezerou zamezili, je třeba chybějící zub nahradit. V dnešní době máme k dispozici dvě základní varianty – můstek a implantát. Kterou možnost náhrady zvolit? A jaká jsou jejich pro a proti?
Obr. 1 Dolní sedmička a osmička skloněné do mezery po chybějící šestce. V horní čelisti úříliš úzká mezera pro zavedení implantátu po chybějící horní šestce.
Abychom mohli pacientovi nabídnout můstek, je třeba, aby mezera po jednom zubu byla ohraničena nejméně jedním pevným a zubem s dlouhodobou prognózou z každé strany, které budou sloužit jako pilíře pro korunky. Z toho vyplývá, že je potřeba zuby značně obrousit, ačkoliv mohou být jinak živé a zcela zdravé. Protože každým zásahem do zubů zkracujeme jeho životnost, snažíme se ne zcela nezbytným zásahům vyhnout, a to v případě mezery implantátem. Platí, že podpěrných zubů můstku by mělo být aspoň tolik, kolik zubů chybí. Čím větší tedy mezera je, tím více zubů je třeba nabrousit. I velká mezera je však v případě výhodných kostních poměrů ošetřitelná implantáty.
Zavedení implantátu je zcela nezávislé na sousedních zubech a právě náhrada jednoho nebo více zubů s cílem vyhnout se broušení okolních zubů na můstek je jedním z nejčastějších využití, k nimž při využívání implantátů saháme.
Aby se zubař spolu s pacientem mohli rozhodnout, kterou cestou se vydat, je třeba provést vyšetření zubů kolem mezery a množství kosti, která v místě po ztraceném zubu zbývá. Není-li kosti dostatek, lze v některých případech množství kosti zvětšit, a pokud to není možné, směřujeme léčbu k můstku. Můstek ale musí být kotven na kvalitních zubech, neboť selže-li jeden, je celé ošetření ztraceno.
Obr. 2 a 3 CT analýza kosti po chybějící dolní šestce. Vlevo patrná horizontálně uložená osmička.
I dnes má stále mnoho pacientů obavy, že implantát je finančně nedostupné a navíc značně rizikové ošetření pro vyvolené. Ekonomické hledisko se tak při rozhodování mezi můstkem a implantátem stává při možnosti volby z hlediska pacienta mnohdy hlavním faktorem při rozhodování o léčbě. Je třeba si však uvědomit, že i ten nejmenší můstek, má-li být kvalitně zhotoven, se svou nákladností blíží zavedení implantátu. Těch několik tisícikorun, které pacient ušetří pořízením můstku, může mít ale do budoucna za následek potíže s podpěrnými zuby či nutnost jejich extrakce. Mezera se tak v lepším případě zvětší, případně se zkrátí zubní oblouk. Spořivost tak vede ke zhotovení snímací náhrady, nebo investici mnohem větší, než která hrála roli při zavedení jednoho jediného implantátu.
