24.1.
2014 Rohlíková apokalypsa
Kategorie: Společnost
autor: MDDr. Adam Šíma, komentářů: 0
Jsem člověk veskrze netechnický. Žárovku na štaflích vyměňuji se silnou závratí a při vyhozených pojistkách, ačkoliv nevěřím na elektrický proud. O to víc však věřím lidem, kteří se živí tím, čemu sám nerozumím. Takže skoro všem. To ale neplatí v zubní ordinaci. Pacienti zubařům už ze zásady nevěří vůbec. Zejména to platí pro ty pacienty, kteří mají tendenci vše odkládat a věří v zázrak. Můstek, který mají v ústech deset let, musí sloužit i dalších deset, jako by ho měla držet síla přesvědčení svého nositele. Na bolavé zuby ale nejsou Lurdy, nýbrž vrtačka a kleště.
Zjistí-li stomatolog problém, má jen jedinou možnost: seznámit s ním pacienta a navrhnout léčbu. Pacient poté buď odborná doporučení akceptuje, nebo se jim vysměje. Ke druhé možnosti se uchylují zejména pacienti seniorního věku, kteří doufají, že své dny na planetě Zemi dožijí bez nevyhnutelné nutnosti kratochvil zubařských zákroků, a dále lidé nad stav svého chrupu povznesení a ukazující se u zubaře pouze při výměně přítelkyně (zpravidla za mladší model). Situace, které pacienti nejčastěji odmítají řešit, jsou kazy zubů pod korunkami a špatně rostlé dolní osmičky.
Ani v jednom případě se takovým pacientům lidsky nedivím. Kdo by se chtěl pouštět do nějakého trhání osmiček s pomocí skalpelů a nevábně vyhlížejících pák, případně ničit letitou korunku na horní jedničce? Navíc tehdy, když zrovna nic nebolí? Úkolem zubaře však není jen řešit akutní potíže, ale především jejich vzniku předcházet. Stejně jako věštěckými schopnostmi disponuje automechanik, který ví, že na sjetých pneumatikách dřív nebo později zrušíte auto, disponují schopnostmi orákula po vašem vyšetření i zubaři. Víme, že jinak klidná osmička se jednoho dne pekelně rozbolí a na první pohled vyhovující korunka upadne i s kusem zubu, který pak bude celý nevyhnutelně muset pryč. Tyto „nehody“ se vždycky přesně podle Murphyho zákona stávají v pátek odpoledne, před odjezdem na měsíční safari v rovníkové Africe nebo před svatbou, nejlépe vlastní. Jaký je údiv pacientů, když se zeptám, zda zkažený zub s korunkou ulomili na rohlíku, nebo bonbonu, případně jestli v následujících dnech nemají nějakou velkou firemní akci, na které se budou muset hodně fotit? Ano, rohlíky a bonbody jsou úhlavní nepřátelé.
Kazem zcela zničený pilířový zub v letitém můstku. "Pane doktore, nechci, abyste to trhal, necháme to na dožití." Za 14 dní oteklý pacient volal v sobotu odpoledne a zub jsme slavnostně extrahovali.Dožil. Tedy zub.
Rohlíkový armagedon dopadá nejčastěji na přední zuby, které zatížením mimo svou dlouhou osu při ukusování rohlíku mírně, ale vytrvale pruží. Pokud jsou u krčku, tedy nejnamáhanějšího místa, zuby nahlodány kazem, dojde k jejich zlomení. A proč zrovna rohlíky? Protože málokterý rohlík je čerstvě upečený a většinou pojídáme Babišovy dopečené polotovary, kteréžto vynikají kromě mdlé chuti i gumovitou houževnatostí. Ruská ruleta v obsazení zub vs. rohlík je tak každodenní ranní rituál velké části populace a jednoho pěkného dne zub svůj boj s fyzikálními silami prohraje. Při neopatrném kousnutí do bonbonu zase lidé odlamují hrbolky zadních zubů.
Až vám tedy jednou zubař řekne, že pokud odmítnete extrakci osmičky nebo zhotovení nové korunky, budete jednou s prosíkem škemrat na pohotovosti, neberte to jako malování čerta na zeď, ale jako předpověď dobře informovaného člověka a nechte si poradit. Nic lékaře neotravuje tolik jako víkendová trestná výprava do ordinace, kde extrahuje zub, který navrhoval vytrhnout již třikrát.
